Text je převzat z webu doo.cz:

Druhým dubnovým víkendem se završí ostravsko-opavská část projektu Zvony míru pro Evropu. V něm se německá diecéze Rottenburg-Stuttgart rozhodla vrátit do střední a východní Evropy některé zvony, které v západním Německu zůstaly po druhé světové válce. Během konfliktu totiž nacistická válečná mašinérie rekvírovala různé zvony, které typicky skončily v tavících pecích. Některé vzácnější zvony ale válku přečkaly a v poválečném chaosu se ocitly v různých německých farnostech. Návrat tehdy nebyl možný také vzhledem k nástupu komunismu ve východní Evropě. Rottenbursko-stuttgartský diecézní biskup Gebhard Fürst se spolu se svými spolupracovníky rozhodl tuto historickou křivdu napravit a nechal vytipovat zvony, které se po válce nevrátily do východní Evropy.

Postupně se tak začaly zvony vracet zpět na východ. V říjnu 2021 se zvonu dočkala Píšť. Zároveň Němci vracejí zvony i polské elbląžské diecézi a warmijské arcidiecézi. Projekt je velmi náročný, protože pro uprázdněná místa ve věžích německých kostelů nechávají farnosti odlévat nové zvony. Naše diecéze v tuto chvíli očekává v dubnu návrat zbývajících pěti zvonů. Německou delegaci u té příležitosti povede pomocný biskup Gerhard Schneider, neboť iniciátor projektu biskup Fürst již podal rezignaci na svůj úřad z důvodu dovršení kanonického věku 75 let.

Které farnosti tedy získají zpět své zvony? Jedná se o Oldřišov a Třebom na Hlučínsku a Věřňovice u Dolní Lutyně, Doubravu a Třanovice na těšínském Slezsku. Nejstarší z nich jsou z Oldřišova (rok odlití 1507) a z Třebomi (1511). Doubravský a věřňovický zvon pocházejí z 18. století a odlila je dílna Franze Stanka z Opavy. Nejmladší je třanovický zvon, který farnost pořídila v roce 1932. Jeho specifikem je, že nakonec nezamíří do domovských Třanovic, protože by s tamními novými zvony neladil. Přibude ale do zvonice v Hnojníku, odkud do Třanovic kněz dojíždí. „Ve zvonové komoře v Hnojníku se nachází bronzový zvon z roku 1932, který byl ulit ve stejném roce a stejným zvonařem, Richardem Heroldem z Chomutova, jako předmětný zvon z Dolních Třanovic. Zvonová stolice má dvě volná místa pro další zvony (byly rovněž konfiskovány v roce 1942), tudíž by ji nebylo třeba upravovat. Po zvukové stránce by tyto dva zvony spolu ladily. Díky tomuto doplnění by se z věže farního kostela šířil mohutnější zvuk zvonů, který by farnímu kostelu přidával na důstojnosti,“ uvádí diecézní kampanolog Tomáš Hejda. 

Na Květnou neděli si připomínáme Ježíšův slavný vjezd do Jeruzaléma před Velikonocemi. Římané, pod jejichž nadvládou žil i Ježíš a jeho učedníci, vyhrazovali triumfální průvody císařovi nebo vítěznému vojevůdci. Vítěz přijížděl na koni nebo na voze taženém koňmi. Jeho průvod měl slavnostní ráz a lidé mu provolávali slávu. Ve světle těchto zvyklostí musel vypadat Ježíšův vjezd do Jeruzaléma velmi podivně. Přijížděl na oslátku, skromný, pokorný. Přes jeho podivný příjezd mu ale zástupy lidí provolávaly slávu, byli totiž přesvědčeni, že to je ten jejich pravý král, kterého očekávali. Avšak za pár dnů se jejich volání „sláva“ změnilo na „ukřižuj“, protože se ukázalo, že Ježíš není králem podle jejich představ.

Ježíš je tedy „podivný“ král. Je jiný. Je mocný, a přitom je skromný a pokorný. Jeho moc a sláva se neprojevuje navenek silou a útlakem. Ale projevuje se vnitřní autoritou, která se zakládá na tom, že sám je nade vším vyvýšeným Bohem. Jeho pokora pak spočívá v tom, že se stal „služebníkem všech“.

Ani náš úspěch a sláva nespočívají v tom, že se budeme pohybovat v záři reflektorů, ale v tom, že budeme naplňovat naše osobní „všední“ Boží poslání tam, kde žijeme. Že budeme trpělivě milovat lidi ve svém okolí, že budeme po boku těch, kdo jsou sami, že budeme s těmi, kteří potřebují naše milosrdenství, že budeme solidární s těmi, kteří to potřebují…

Sílu máme kde čerpat.

Od Ježíše, který o Velikonocích zemřel a byl vzkříšen … pro všechny.